Fotoaparáty je možné rozdělovat několika způsoby: Podle citlivé vrstvy deskové – Světlocitlivá chemická vrstva je nanesena na skleněné desce. Tento typ se využíval na počátku fotografování v letech 1850 - 1880. filmové – roli světlocitlivé vrstvy hraje celuloidový pás pokrytý chemikáliemi, reagujícími na světlo svoji přeměnou; v laboratoři je pak snímek vyvolán – přeměněné chemikálie se další reakcí změní na zabarvené a tím vzniká obraz digitální – jako světlocitlivý prvek je v nich senzor CCD nebo CMOS, zachycené informace jsou pak digitálně zpracovány do snímku [editovat] Podle konstrukce Camera obscura (dírková komora, pinhole) – optické zařízení používané jako pomůcka malířů a předchůdce fotoaparátu. Je v principu schránka s otvorem v jedné stěně. Světlo z vnější scény po průchodu otvorem a dopadne na konkrétní místo na protější stěně. Výhodou této techniky bylo zachování perspektivy a tím větší realističnost výsledného obrazu. Promítaný obraz byl vždy menší než ve skutečnosti a převrácený. Desková kamera – přístroj snímající na velkou světlocitlivou skleněnou fotografickou desku. První fotoaparáty tohoto typu se objevily v letech 1850–1880, kdy začínal být používán mokrý kolodiový proces. Fotografická kamera (skříňová kamera, anglicky box camera) – fotoaparát ve své nejjednodušší podobě, s výjimkou ještě jednodušší camery obscury. Klasická skříňová kamera má tvar podobný krabici, po které nese svůj název. Kamera má jednoduchou optickou soustavu, často jen ve formě jednoduchého menisku (čočka, jejíž obě strany jsou vybroušeny jako část kulové plochy), který plní funkci objektivu. Tomu obvykle chybí možnost libovolného zaostření (má pevně zaostřený objektiv – fixed focus) stejně jako kontrola clony a rychlosti závěrky (přesněji expozičního času). Sklopný fotoaparát – přístroj, jehož objektiv může být složen společně s tělem fotoaparátu na kompaktní a robustní krabičku. Objektiv je připevněn mechanismem založeným na systému pantografu a je obvykle součástí víka. Ve složeném stavu má fotoaparát velikost blízkou velikosti fotografické desky. Instantní fotoaparát – typ fotoaparátu se samovyvolávacím filmem. Nejznámější z nich jsou ty, které původně vyráběla společnost Polaroid. Například populární polaroid SX-70 používá film čtvercového formátu a obsahuje všechny složky expozice (negativ, vývojka, ustalovač). Aparát navržený speciálně pro tento účel poskytuje fotografie během několika sekund nebo minut od pořízení obrázku. V instantním filmu jsou emulze a zpracovávající chemické látky spojeny v obsažené obálce nebo na samotném fotografickém papíru. Expozice, vyvolání i kopie na speciální papír se odehrávají uvnitř těla fotoaparátu. Systémový fotoaparát (anglicky system camera) – typ profesionálního fotoaparátu s výměnnými základními komponentami, které jsou připojeny k určitému jádru systému.[1][2] Většina systémových fotoaparátů jsou zrcadlovky malého nebo středního formátu. Fotogrammetrická kamera – fotoaparát s nízkou hodnotou aberace, nebo s malými chybami, které mohou být stanoveny přesně podle kalibrace. Používá se hlavně ve fotogrammetrii a dálkovém průzkumu Země. Hledáčkový fotoaparát – přístroj se zvláštním průzorem vedle objektivu, tzv. hledáčkem, pomocí něhož fotograf komponuje scénu. Hledáček však neukazuje scénu skrz objektiv, ale místo toho velmi přibližně ukáže, co by objektiv mohl zachytit. Jednooká zrcadlovka (SLR) – fotoaparát, který je vybaven hledáčkem se sklopným zrcadlem: při kompozici scény se fotograf dívá přes optiku hledáčku přímo skrz objektiv, při expozici se zrcadlo sklopí a exponuje se na citlivou vrstvu; do této kategorie lze řadit i tzv. nepravé zrcadlovky (SLR-like), které sice zrcadlo nemají, ale při kompozici scény fotograf vidí živý obraz ze senzoru na displeji Dvouoká zrcadlovka (TLR) – přístroj se dvěma objektivy; obraz z horního je odrážen pevným zrcadlem na matnici, dolní slouží výhradně pro expozici Dvojitá sportovní panoramatická kamera – oficiální název pro historický panoramatický fotoaparát, který vyvinul německý fotograf a vynálezce Julius Neubronner. Na technologii pracoval od roku 1909 a jeho využití bylo především v holubí fotografii ze vzduchu. Je označován jako lehká miniaturní kamera, která se pomocí koženého postroje a hliníkového kyrysu připevnila na prsa holuba.[3] Kamera obsahovala časovací mechanismus, který zajišťoval prodlevu mezi jednotlivými expozicemi a otáčivý objektiv. Pořizovala obrázky ve formátu 3 × 8 cm. Fotoaparát byl schopen zaznamenat až 35 automatických expozic.